Přilétáme do Palerma, letušky nás mile vítají, a přicházíme do budovy Rentcars. V knižním průvodci píší, abychom si raději rezervovali svůj vůz předem, a vyhnuli se tak o mnoho vyšší ceně. Uposlechli jsme rady a rezervovali auto přes internet. Velmi milá paní nám předala klíčky od ještě milejšího autíčka a na konci pobytu nám byla s velkým překvapením stržena skutečná částka. Navíc nám poštou dorazila faktura přímo do ČR. Pro nás jednoznačně nejlepší zkušenost se zapůjčením auta. Skvělé!
Projíždíme Sicílii, značení nás lehce zklamalo, a my nemůžeme najít ten správný směr za bahenními vulkány, které patří k drobným zajímavostem na sicilském ostrově. Zastavíme u křižovatky, pátráme v mapě, a po naší levici volá pán – „volcano, volcano“? Nevěřícně na něj civíme, zda nám nečte myšlenky, a zvědavě přikyvujeme. Zkomolenou angličtinou a italštinou zároveň nám sdělí, abychom jeli za ním, a navede až na rozcestí, kde už nás opouští a posílá druhým směrem. Nasměroval nás správně, a to z vlastní iniciativy. Nevídané!
Právě jsme absolvovali prohlídku nádherného mozaikového paláce a procházíme okolí přeplněné turistů, kde bychom si rádi zakoupili pohled na památku. Vybrali jsme si jeden kus za necelé euro a předkládáme prodavačce k zaplacení. Podáváme paní desetieurovku s tím, že drobné nemáme. S podivem nám prodavačka vrací bankovku i pohled a říká „gratis“ a mává rukou, ať jdeme. Získáváme pohled zdarma jen proto, že nemáme drobné. Milé!
Několik dalších podobných pozitivních zkušeností se sicilskými lidmi nás ohromilo natolik, že jej považuji za hodný a milý národ. Cítila jsem se zde mnohem bezpečněji než u nás doma. Ano, je zde všechno tak trochu „piano“ (pomalé), jak se říká, ale to jim rozhodně neubírá na jejich ochotě a sympatiích. Kam se tedy poděly ty mafiánské kořeny?