Reklama
 
Blog | Petra Novotná

Život ve 20 letech

Daný nadpis článku vlastně není tak úplně výstižný, ale to už posuďte sami. Chci psát o tom, jak dnes žijí mladí lidé, jak přemýšlí a v konečném důsledku, že nejde jednu věkovou kategorii hodit do stejného pytle.



Začala bych příkladem. Pracuji s ještě o rok mladší,
dvacetiletou holčinou, která si stejně tak jako já našla hned po střední škole
práci. Vlastně v ní úplně vidím sebe před tím rokem, když jsem byla
pracovně úplně nezkušená a vlastně skoro nemožná. Učím jí, soucítím s ní a
rozhodně se jí snažím maximálně pochopit. V čem je ale úplně jiná, je
charakter. Řeší věci, které jí připadají životně důležité a mě úplně zbytečné.
Řeší, jestli v pátek má jít na diskotéku, když se jí nechce, ale sestra
chtít bude, protože má narozeniny. Vysvětluje to s takovým nasazením a
snad i smutkem, až by si kolemjdoucí řekl, jak strašného se muselo něco stát.
Řeší, že sestra ztratila její náušnici a teď se druhá dá těžko dokoupit. Velikost
problému se zdá snad ještě větší, než když měla sestra narozeniny. Jaké
problémy mám třeba já? Neřekla bych, že nějaké mám. Většinou spíš řeším
problémy druhých a svoje nevidím. Troufám si říct, že mám zatím pohodový život.
Mám skvělou rodinu, přítele, práci. Jsem zdravá a mladá. Jsem tak trochu i
optimista. Tak to beru.

Nedávno mě velmi zaskočila věta, kterou mi
řekl jeden můj přítel. „Ty jsi tak mladinká. Měla by sis více užívat, dokud to
jde. Měla bys víc chodit na diskotéky a užívat si.“ Moje reakce byla beze slov.
Nemohla jsem mu oponovat, protože má pravdu, aby si člověk užíval. Ale snad
celý život, ne jen v mládí. A užívat si tím, že budu každý víkend
vymetávat diskotéky? Třeba moje kolegyně víkendy jinak netráví a nedělá nic
jiného. Já si zajdu „zapařit“ jednou za čas, když mám chuť a nevidím v tom
ale „užívání si“ svého mládí. Užívám si třeba tím, že nemám děti nebo nějaké
závazky. Jsem volná jako ptáček a když se mi bude chtít, sbalím si saky paky a
odjedu třeba na Antarktidu. Člověk by snad neměl myslet na to, že je mladý a
rychle všechno vyzkoušet, aby za pár let něco nedoháněl. Ale jak dohánět? Přeci
na diskotéku si můžu zajít i v padesáti letech. Že mám chlapa od sedmnácti
furt stejnýho? Když jsem šťastná, přece ho nebudu měnit pořád dokola, dokud mi
nebude třicet a nebudu si říkat: „Teď už bych měla mít děti, tak už bych
s tímhle chlapem měla zůstat.“ Což je třeba ještě horší, protože nemusím
být spokojená, ale ten pocit, že na to mám věk, už mi nedovolí si vybírat. Znám
holčinu stejně starou jako já, která má dvouměsíční holčičku. Je šťastná a lidé
kolem říkají, jak mladá je na dítě. Že toho bude za pár let litovat a bude
chtít dohnat, co ve dvaceti nestihla. Ale proč se to všechno tak hrotí? Kam to
spěje? Leckterý ženský si dnes pořizují děti těsně před přechodem a až jim bude
šedesát, jejich dítě půjde do školy. Rozhodně se nedožijí svých vnoučat. Dřív
se ženský vdávaly v osmnácti, rodily ve dvaceti a bylo to naprosto
normální. Podle současný doby bychom si měli užívat, a když to řeknu hodně
drsně: pořídit si dítě v důchodu.

Já si myslím, že by člověk měl naslouchat
svému srdci a jednat podle svého gusta. Jestli ženský tikají hodiny už ve
dvaceti, tak ať. Pokud je někdo nevyřáděný a chtěl by vymetat diskotéky, tak
ať, třeba i ve čtyřiceti. Já jsem po vysokoškolském nebo pařícím životě
nezatoužila, tak pracuju, cestuju, píšu, jezdím ráda na kole atd.., a to mě baví.

Reklama